23-25.04.2010   A K C E   A F G Á N I S T Á N - Milovice 2010.

Zde jsou uvedeny informace týkající se výše uvedené akce.

 

AKCE AFGÁNISTÁN 2010 - akce s místem konání Milovice.

      Akce proběhla 23-25.04.2010. Jednalo se o základní strategickou hru se vším všudy. Tedy nejednalo se o klasickou střílečku, ale o hru podobnou virtuální strategické hře hranou na počítači. Stavění vesnice, pěstování máku a transport tohoto produktu do varny a následný prodej za glejty na zbraně a za výcvik u ruských poradců. Obyčejný poklidný život na vesnicích měli pod kontrolou jednotky UN. Spojenci se proháněli po Afgánském území, jak se jim zachtělo a tak se lid začal stavět na stranu horských kmenů, kteří napadali vetřelce již od samého počátku.

 

komentář :  HANY, DAVE, RICHI, JERRY   foto :  SOKE a spol. 

 

 

HANY : Na to jak si každý vychvaloval, jak je to dobrá akce tak teda nic moc.Pravidla nám nikdo nevysvětlil, takže jsme defakto nic nevěděli.Nevím jak koho, ale mě to tam vůbec nebavilo, když jsme potkali Američany, tak ty to taky nebavilo. První den jsme si ani nezahráli, protože pořadatelé a půlka Američanu bila opilá. Nechápal jsem proč každou půl hodinu k nám někdo chodil, jestli nám můžou prohledat vesnici, když v ostatních vesnicích byli jen 1-2x za celý den a to nemíním komentovat, jak nás a ostatní amíci buzerovali, a když už došlo k boji, tak jsme všichni zjistili, že mezi amíkama je každý 3 člověk,  jako nějaký metrix, který se umí vyhejbat kuličkám.....

DAVE : Takže Afgánistán 2010. Akce se spousty plusů ale i mínusů. Prvně plus: Suprově vymyšlený příběh, propracovanost a hra i v noci. Mínus: Nedostatečné seznámení s pravidly, až moooooc kontrol, a napité velení první noc. Jináč akce super, zastříleli jsme si a užili jsme si, teda alespoň já. Ale už se těším na další Benning....

RICHI : Akce s mi líbila... sice jsme ze začátku nedělali nic jiného, než lítali z místa na místo a celou noc hlídali naší ves. A museli jsme snášet časté prohlídky a lehkou buzeraci Američanu při kontrolách, ale šlo o děj a o simulaci reálného Afgánistánu..  Ke konci jsme si i zabojovali a ne málo, došlo i na drobná zranění a potyčku s BVP. Pokud jde o mě akci sem si užil a nabral nové zkušenosti. Kdybych známkoval jako ve škole dal bych známku 2-3, sice to bylo dobré ale mělo to své mouchy... Richi AKP....

JERRY : Debriefing Afgánistán 2010 - Čt: dopoledne jsme dorazili do Milovic v počtu 2, proběhlo seznámení s Milanem (organizátorem), a s dalšími členy jeho týmu. Přespání na Kozích hřbetech v úlu.
Pá: 7:30 budíček, v 9:00 jsme měli být na tankáči, kde mělo proběhnout rozdělení do vesnic atp. po přesunutí na tankodrom Milovice byl čas na prohlédnutí vozového parku, potom následoval přesun na místo určené Milanem k vybudování vesnice (Loc: 50°14'40.554"N, 14°51'15.37"E), proto následoval přesun všech věcí na toto místo. Bylo nám řečeno, že můžeme použít na tankáči jakékoli dřevo na stavbu vsi, bohužel nebylo možné sehnat nějaké jiné dřevo nežli divoké šípky, proto jsme museli dřevo nosit z cca 0.5km vzdáleného lesa. Cca v 11:00 dorazili další dva vesničani z Prahy (BaT) a začali budovat okop. Asi ve 12:00 najednou dorazili američani a dvacet metrů od nás si začali budovat předsunutou základnu (dále jen PZ, Loc: 50°14'38.692"N, 14°51'15.502"E). pokračovali jsme ve stavbě vesnice a ve shánění dřeva, dokud nedorazil zbytek našeho týmu.
Zareagovali jsme na PZ vybudováním vlastního okopu a projití okolí s navázáním prvních styků s vesnicemi. Večer jsme čekali na zahájení hry. Zbytek bude popsán tak jak jsem ho zažil já občas doplněn věcmi, které jsem zjistil dodatečně.
24.4.2010 0:00 – den D, hodina H – start akce
pár minutek po zahájení akce vyrážíme do kavárny pokusit se zjistit informace o kavárně, popř. o rusech. Jelikož kavárna sousedí s vesnicí malý Kábul, pokusili jsme se vyzvědět zde kdo je vlastně kavárník. Byli jsme ovšem nevybíravě z vesnice vyhozeni, stejně jako při předchozím procházení perimetru. Naštěstí s námi šli ke kavárně onen kavárník i lékárník, byli jsme zde POPRVÉ!! Poučeni i o něčem jiném, nežli jen obecných pravidlech. Bohužel kavárník neměl zatím žádné informace, proto jsme pokračovali do vesnice Pretoriánů, kam jsme se dostali přes minové pole. Zde nás již přivítali s větším kamarádstvím, dokonce jsme mohli přisednout k ohni. Bohužel také nic nevěděli a tak jsem se vrátili zpět do „Bílého stanu“ (název naší vsi). Zde jsem se po první prohlídce američanů odebral do hajan, bylo cca 1:00
Za pár hodin (2-3) mě probudila dávka vypálená ze zbraně, pokusil jsem se usnout dál, ale zima a hlahol venku mi to nedovolil. Vylezl jsem ze spacáku, a vyměnil jsem si místo se Sokem. Obešel jsem vesnici a zjistil, že u nás v zákopech jsou američani, kteří se brání proti horským kmenům, kteří si chodí po oblasti naprosto v klidu. Zalezl jsem si tedy do nedostavěného druhého okopu a pozoroval okolí. Amíci se mezitím marně snažili dovolat na jejich základnu pro osvětlení perimetru, dozvěděli se akorát, že velení se opilo a kašle na ně. Nad ránem se stáhli do své hlavní základny. Jelikož už svítalo, sebral jsem si obal od plynové masky, vzal jsem do ní reflexu, čutoru vody, svítilnu a lékárničku a vyrazil jsem na obhlídku hrací plochy. Prošel jsem vesnice, kde nedržel nikdo hlídku, objevil jsem přátelskou ves stařešiny Absinta, horské kmeny a po opětovném projití kolem vsi jsem vyrazil i na druhou stranu. U lesa jsem uslyšel hlasy, zjevně tam měli veselo, ale neodvážil jsem se do něj dál nežli 50metrů. Za mnou prošla hlídka američanů, nevšímali si mě a já jsem pomalu vyrazil z lesa zpět ke své vsi. Tu mě ovšem ona hlídka zastavila a prohledali mě. Během prohledávání se bavili o tom, že asi nalezli nějakou základnu, akorát nevěděli jestli jsou to horské kmeny nebo rusové. Propustili mě, předtím se však ptali, jestli jim nemohu poskytnout nějakou informaci. Samozřejmě že jsem nic neřekl. Popošel jsem cca 50m a zastavila mě další skupinka američanů. Opět mě prohledali a opět mě museli pustiti. Tu mě napadlo, že bych mohl zkusit při dalším prohledávání pustit informaci o té nalezené základně, takže když mě po dalším 50metrech zastavili další armádní jednotky (slováci) řekl jsem že za jeden glejt jsem ochoten jim říct kde mají rusové základnu. Předali info na základnu a vyrazili nám zkontrolovat vesnici. V tu dobu jsme ještě nevěděli, že armáda nemůže vstoupit na území vesnice bez dovolení, a jelikož někteří jedinci asi spali, když jsem říkal, aby všechny věci, co se nesmí používat dali do stanu, tak slováci nalezli výbušniny. Vzbudili stařešinu a situace se začala vyhrocovat. Naštěstí se spokojili se zabavením výbušnin, a dokonce mi předali glejt za správnou informaci. Poté přišel jakýsi Imám, který nám v praxi ukázal, jak by měl vypadat scénář vesniček. Poté nás amíci začali prohledávat každou hodinu. Jelikož jsme věděli od Imáma co a jak, začali jsme se slovně bránit. Za celé dopoledne se situace vyhrotila pouze jednou, když nám začalo americké velení vyhrožovat ozbrojenou patrolou…odpoledne jsme již měli všichni zbraně a jelikož prohlídky neustávali, rozhodli jsem se na bezvěrce zaútočit. Ještě s několika kolemjdoucími jsme vzali útokem armádní PZ a dobili jsme ji bez velkých ztrát a získali dva zajatce. Bohužel armáda se vzpamatovala hrozně rychle a dorazili posily. Bohužel zde se poprvé předvedla banda nepřiznávačů za armádu. Jelikož jsme naši vesnici nemohli udržet, protože armáda byla jak na své bázi, tak na PZ v našich zádech, vyjednali jsme s Pretoriánskou vsí, že se přesuneme tam. Kupodivu jsme po cestě zjistili, že na naši stranu se přidávají i armádní jednotky. To znamenalo, že jsme byli na jedné lodi s jihlavskými Highlanders. Poté asi 15minut útočil nepřítel s BVP. Používal zajímavou a napoprvé účinnou taktiku dvou za sebou jedoucích BVP. Poté dorazili horské kmeny, jež mezitím zaútočili na americkou bázi a ukořistili OT-64. Bohužel si ho nemohli nechat, jelikož ho měli zaplacené armádní jednotky a tak jsme se rozhodli zaútočit opět na amíky a vybít je. Avšak po zdařilém počátečním ataku se útok zpomalil, navíc se opět ukázalo družstvo nepřiznávačů a to byl důvod pro neúspěch této myšlenky. Jelikož jsme byli většina mrtvá, počkali jsme na refresh a vyrazili se zeptat do Malého Kábulu proč nás v útoku nepodpořili a pouze se dívali jak nás amíci drtí. Dozvěděli jsme se že jsou pouze mírumilovná vesnička. Za chvilku jsme na mírumilovnou vesničku zaútočili spolu s horskými kmeny, Ričí se probojoval až ke kavárně, kde ho jakýsi mírumilovný vesničan nasolil do hlavy až mu prostřelil krycí masku půl cm. pod okem. Mě došla baterie ve zbrani, navíc jsem dostal u stejného okna kavárny dávku přes břicho, až jsem ho měl potečkované a to byl konec naší účasti na afgánistánu. Pretoriáni se také rozčilovali že mirumilovní vesničani nepřiznávali a tak jsme se rozhodli, že naší účast ukončíme. U armády bylo hafo nepřiznávačů, o lidi co byli poprvé za vesničany se postaral až Imám informacemi v sobotu ráno, ačkoli byl zakázán alkohol, tak americký velení vypustilo do prostoru hlídky ožralo se a vykašlalo se na ně… To je takový krátký debriefing akce.Pokud pojedeme příště, bude to chtít domluvit se např. s Pretoriány apod. a nenechat si do vesnice kecat.